Už druhým rokem hraje Petr Bakalerov, kytarista kapely E!E, v nebeských barech.

Dnes je to přesně dva roky, co podlehl rakovině. Jeho spoluhráči a kamarádi ho na koncerty vozí stále s sebou. Vzpomínají na něj nejen ve svých srdcích, ale skladba Indián se neobejde bez vlajky s jeho podobiznou v životní velikosti. A to není všechno. Vznikl také dokument Jako indián nE!Erad hulím sám. Ten byl promítáný před vybranými koncerty a nyní se fanoušci dočkali dokonce DVD. Každý tak bude moci mít kus Bakči u sebe doma. Bakča byl člověkem, na kterého se zkrátka nezapomíná. Po svém na něj vzpomínají také kamarádi z hudební branže.

Pavel “Milich“ Milichovský, ředitel kapely Volant

My se vlastně s Bakčou a E!Ečkama až tak neznáme. Potkali jsme se asi 2xkrát. A to první setkání si pamatuji dodnes. V hlavní roli Bakča. Před 5 lety jsme hráli na festivalu Kunčický Kravál a E!Ečka po nás v hlavním čase. Jenže my tam přijeli úplně ale úplně pozdě. Jenda jel do Humpolce prodat kamna a vrátil se na sraz s kapelou s 2 hodinovým zpožděním. Rychle telefonát pořadatelům, ať zkusí EEčka, jestli by nezahráli v našem čase. A oni zahráli. Obětovali svůj hlavní čas nám. Věřte, to by z umělců udělal málokdo! To by bylo výmluv.Ale oni ano. Takže když jsme přijeli, oni hráli pro prořídlý střízlivý dav. My pak pro tisícihlavý řádící kotel. A pak přišel slovutný Bakča: „Tak hele Volante, za to máme u Vás zelenou!“. A bubeník Karel neobjednal zelenou. Objednal plato zelených. A pak ještě několikrát. Následkem bylo následné slavné vystoupení Bakči na Keltský noci, kam odcestovali. Dodnes koluje po internetu. Nahý Bakča s kytarou na podiu si nemůže vzpomenout na akordy. Akordy písní, které hrál 26 let. Víc takových Bakčů v naší společnosti! A posíláme malou vzpomínku aspoň takto do nebe.

Honza „Skleník“ Sklenář, basák SPS

S Bakčou jsme se znali někdy od konce devadesátých let, kdy jsme občas předskakovali ještě s mojí první kapelou Model 77 kapele E!E. Asi nejlepší historka s Bakčou byla kdysi v Plzni, kdy jsme od 19.00 hodin seděli v klubu, popíjeli drinky a zelenou, klub se během té doby naplnil a my kolem 22.00 hodin zjistili, že je sice narváno, ale nepřijel zvukař Bakča to okomentoval slovy: „Žádnej stres, sjedeme do Lampy, tam mám jednu bednu a mikrofón, zapojíme to a bude bigbít „. Co mě mrzí je, že když jsme se viděli naposledy, tak mě lákal po koncertě k sobě na ranč, že musím vidět totem, uděláme oheň, koupíme cestou piva….já se na to vybodl a řekl mu, že nikam nejedu už, že zůstanu tady. To byl náš poslední rozhovor.

Aleš Uhlíř, bubeník Covers for Lovers

Já sem se s Bakčou potkával na koncertech v době, kdy jsem hrál s Jaksi taksi. Vždycky jsme se pozdravili a nějak více se nebavili. Vím, že byl šikovnej tatér. Každopádně můj osobní pocit, je ten, že z něj vždycky něco vyzařovalo. Přesně to, co se nedá nikde naučit, okoukat nebo vyšpekulovat. Studeně se tomu říká charisma. Já tomu říkám kouzlo osobnosti. No a samozřejmě mě vždycky bavilo, jak to měl na háku. Vzpomínám koncert, kdy uprostřed písničky přestal hrát a začal si něco vykládat s kočkou pod podiem. A nikomu to nevadilo. Naopak! Pohodář. Zejména v dnešní naškrobený době, kdy se mladý kapely stylizujou do modelu svých zahraničních hvězd, mně to přijde prostě skvělý. Žádná póza, jel si to svý bez ohledu na nic. Pro mě Pan PUNK a sympaťák jak hovado :-) Měl jsem ho rád.

Sváťa Šváb, zpěvák a baskytarista Totálního nasazení

S E!E a tímpádem i s Bakčou jsme se potkávali na koncertech a hlavně na festivalech docela často, no a nejen na punkových akcích. Prostě jsme na sebe měly obě kapely tak nějak štěstí. Osobně jsem se s ním z kluků z Eéček bavil a znal asi nejvíc. Věčně veselý, věčně vysmátý, nikdy jsem ho neviděl smutnýho nebo naštvanýho. Sice jsme vždy hodili jen krátkou řeč, protože na víc většinou nebyl čas, zazubili jsme se na sebe, ale ono to úplně stačilo, hned měl člověk lepší náladu. Těch historek by byla spousta – vzpomínám si na jednom Antifestu, jak jsme hráli po sobě, my zůstávali a přespávali a oni museli na další koncert, protože měli dvoják. Tak se tak v backstage popíjelo, Eéčka tam byli do nejkrajnějšího času jejich odjezdu, aby to stíhali, a Bakča tak moc nechtěl, že ho museli táhnout a on si lehnul, že nikam nejde, tak ho táhli k autu za nohy po štěrkový cestě, on drhnul křivákem, tričkem a pak i holýma zádama zem a strašně se u toho smál. Jindy zase měli troják a když jsme střídali na pódiu a oni tam byli jen ve čtyřech, šli mi ho, na můj dotaz, kde je Bakča, ukázat – ležel v autě, po dvou předešlých koncertech naprosto tuhý, alkoholem a hraním znavený a pro třetí akci nepoužitelný. A před sedmi lety v Abatonu na našich osmnáctinách se uprostřed setu Eéček normálně sbalil, uklidil si svojí bílou kytaru do futrálu a odešel z pódia. Byl prostě svůj. Naposledy jsem ho viděl v květnu 2013 na pražským Džbáně na akci Tří sester. Šel jsem k autu, že už pojedu domů a on tam tak seděl v trávě za hlavním pódiem a když mě viděl, usmál se, zvedl prázdný kelímek a zeptal se:“Sváťo, dáme spolu pivko?“ Odpověděl jsem mu, že řídím a že už musíme jet, ale že ho dáme spolu určitě příště. Pokýval hlavou, usmál se a zamával mi. Bohužel už žádný příště nikdy nebylo… Byl to moc fajn človíček.

David „Territory“ Šrýtr, ex bubeník SPS 

Bakča by tvrdej a dělal si co chtěl, nesnášel pseudo a kinder punkový kapely, dělalo se mu z nich blbě, šel na to od lesa, byl 100% indián, jednou si ho na Slovensku spletli s holkou a pingl povídá, čo si dáte baby? A mezi nima seděl on, řvali jsme smíchy, protože měl image ala vrána, takže moje vzpomínky jen z úsměvem. Neustále jsme spolu propagovali glam rock, a on někdy pak křičel do mikrofonu: Twisted Sister a Motley Crue forever!!! Jindy s bývalým kytaristou SPS Jerrym dokázali do němoty polemizovat, co to vlastně jsou The Damned, dokud oba nepadli do kómatu, když před tím seděli v okně hotelu, nohy ven a křičeli na lidi, že na další koncert nejedou, že na všechno serou… Lituju jen, že jsme jednou odmítli pozvání do indiánský vesnice, na totem a buřty pečený na tomahavku, netušil jsem, že ho vidím naposledy, škoda takovejch lidí, veliká.

 

Bakča stál v roce 1987 společně s Robertem Kyselem, Vildou Řapkem a Miroslavem Bergerem u zrodu kapely E!E. Jako jediný kapelu nikdy neopustil a podílel se tak na slavných punkových albech.  Petr Bakalerov byl showman, na kterého jeho fanoušci nikdy nezapomenou. Mnozí se shodují v tom, že bez něj to prostě není ono. Kapela od jeho úmrtí na koncerty vozí vlajku s jeho podobiznou. Bakča tak nechybí nikdy, když se hraje Indián.

bakca

Foto: FB