Skladbu Pasážová revolta Karla Kryla k filmu Amnestie spolu nazpívali Viki Olejárová, David Koller a Richard Műller. Jaký má Viki Olejárová vztah k Sametové revoluci a co říká o spolupráci s Davidem Kollerem a Richardem Mullerem? 

 

Když se řekne leden 1990, co se vám vybaví? Co jste v tu dobu dělala a jaké byly vaše plány?

V době Sametové revoluce mi bylo pět let, takže jsem situaci kolem sebe vnímala jen dětským pohledem. Politika mi samozřejmě v tomto věku nic neříkala, ale pamatuji si, že jsme s rodiči byli toho času v ulicích. Až o deset let později jsme se dozvěděla, v jakém režimu jsem vyrůstala a co za hrůzy napáchal. Tehdy jsem začala postupně objevovat písně Karla Kryla a najednou mi to všechno začalo do sebe zapadat. Naučila jsem se první akordy na kytaru a spolu s vlastní tvorbou jsem hrála i jeho. Když to tak teď počítám, jeho písničky mne provázejí už při nejmenším 20 let. Každoročně v období výročí revoluce organizuji koncerty na jeho počest, kde hraju jeho skladby. 

 

Proč jste se rozhodla nazpívat s Davidem Kollerem a Richardem Mullerem skladbu Karla Kryla Pasážová revolta?

S Davidem jsme už zpívali společně jednu Krylovu píseň na koncertu pro Jána a Martinu v Bratislavě.

Po čase se mi ozval, jestli bych neměla chuť s ním a s Richardem Müllerem nahrát titulní píseň k filmu Amnestie. Šlo o Pasážovou revoltu. Okamžitě jsem souhlasila, protože Kryl, Müller a Koller jsou legendy a moje srdcovky! Nikolaj Nikitin se postaral o velmi citlivé aranžmá a celou skladbu nahrál Symfonický orchester Slovenského rozhlasu. Jednoduše úžasné spojení talentovaných muzikantů s obrovským cítěním. Bylo mi ctí, na tomto projektu spolupracovat. 

 

Prý váš společný cover této písně vznikal netradičním postupem… 

Ano, trochu netradiční obrácený postup. Nejdříve se natočil klip a až pak jsme šli do studia nahrát vokály.

 

Jaké jste měla pocity při nahrávání, co vám probíhalo hlavou?

V první řadě obrovská euforie, celé nahrávání jsme si neskutečně užila. Nikdy jsem neslyšela Krylovu píseň v tak velkolepém provedení. Husí kůži jsem měla skoro celé nahrávání… Když jsem pak slyšela výsledek, dojalo mne to. Jsem velmi ráda, že se na tvorbu Karla Kryla nezapomíná, ale zároveň musím dodat: dělejme všechno pro to, aby jeho písně už nikdy nebyly aktuální!

 

Má pro vás Pasážová revolta, skladba z roku 1969, nějaké poselství pro dnešní dobu?

Určitě. Je potřeba, aby se každý zamyslel, jak hluboko se ohne. Aby naše generace nezapomínala na hodnoty demokracie a svobody a hlavně, abychom necouvali, protože největší neštěstí je žít v nesvobodě.

 

Vy jste vůbec známá jako propagátorka tvorby Karla Kryla, proč? Čím je pro vás tak důležitý, čím vás tak zaujal?

Především svoji odvahou a schopností pojmenovat věci pravými názvy. Nebál se zpívat o tom, na co se mnozí báli jen pomyslet. V textech šel vždy ke kořenu věci neobyčejně poetickým způsobem. Učil myslet kriticky a nebát se bojovat za pravdu a spravedlnost. Dvacet let lidi morálně podporoval.

Každá jeho skladba je exploze emocí. Kryl zpíval ze svojí duše do duší druhých. Mrzí mne, že byl donucen odejít z krajiny, kde bylo jeho místo.

 

Co pro vás znamenají data 21. 8., 17. 11. i s ohledem na dnešní situaci ve společnosti?

Znamenají pro mne vykřičník. Dávejme si pozor na to, koho volíme, komu odevzdáváme moc, kontrolujme politiky, protože nám mohou zasahovat do života víc, než jsme si schopni uvědomit. Nebuďme pasivní a poddajní. Získali jsme si zpět svobodu, takže si ji musíme chránit. Roky komunistické vlády způsobily devastaci morálních hodnot a napáchali příšerné škody. Kdo za to byl potrestaný a kdo jen převlékl kabát a sedí stále na stejném místě? Pracujme společně na změně, buďme odvážní, ukazujme a nebojme se pojmenovat věci pravým jménem. A nevolme morálně zdevastované politiky, dnes už totiž máme na výběr.

 

Už jste viděl film Amnestie, a proč si myslíte, že by na něj měli lidé přijít do kina?

Zatím jsem viděla jenom ukázky, ale bude to velké! Děkuji tvůrcům, že otevřeli toto téma. Karel často kritizoval vývoj událostí a směřování společnosti i po Něžné revoluci. Vystřízlivěl z listopadového opojení a jako jeden z prvních lidem připomínal, že demokracie potřebuje a vyžaduje zodpovědného a angažovaného občana. Nejlépe to vystihují jeho vlastní slova: Některé věci se prostě opakují, na postoji lidí ke světu se nic nemění. Strach, čekání na zázrak, který nemůže přijít, protože lidé se nezměnili.

Foto: Michal Strašák