V nedávné době jsme si s Jecháčem, zpěvákem kapely S-T-K, povídali o Punku pro Václava a příběhu s ním spojeným. Ihned vzápětí se ozval sám Venca, o kterém celý příběh vlastně byl. Jeho slova díků nebrala konce a nakonec přišel s tím, že napíše poděkování Jecháčovi, Dáše i ostatním punks osobně. Níže je tedy jeho vzkaz přesně tak, jak ho Venca napsal a tak, jak to cítí: 

Jednou, když jsem byl zahrabaný v pelechu,tak jsem si prohlížel a byl připojený na facebooku,mnou řečený vepřový bok, nemohl jsem pochopit a možná i teď nechápu, jak tam lidé sdělují všechny své emoce, pocity rozpoložení, zamilovanost, nadrženost a vlastně všechno, co odkrývá jejich soukromí, už vůbec nechápu, a to stále, jak náklonnost k někomu druhému sdělují celému světu, tedy kdo zrovna příspěvek vidí, když není po kalbě nebo jinak třeba lépe naložený a tedy asi mimo, protože když takový člověk přijde k sobě, určitě nemůže pochopit to, co si přečte coby svůj počin….

K věci ale, chci poděkovat a stále ji mám rád tak jako když jsem ji poznal a o které již byla řeč v mém splněném přání, a to, zahrát si na škopky po 20 letech co mi zanikla kapela, se kterou jsem hrál death metalový ohníček, někdy to byla hranice…udeřit na jednu dobu do virblu 2x bylo spíše grind core než death metal.

Zaujala mne ta holka, ta hezká holka Dáška Bezová a začali jsme kecat, až jsme se dostali do mého do té doby nesplněného snu, zjistit zda ruka času můj um hrát na bicí nástroje mne zasekla či zda je to dar od horní energie, pro někoho dar od boha, pro mne je vše energie a i energie mrtvých která je tu s námi živými stále, tedy má terminologie, protože jsem dříve vykládal i karty a zajímal se o ezotriku, ke které se chci po dopsání již zmíněné knihy vrátit, ale kurva na světě je málo času a ta svíčka hoří rychle nám všem….

Došlo tedy na to, že Dáša mi něco jen naznačila, a já jako domýšlivý jsem si vizualizoval skutečnost, na kterou opravdu došlo v roce 2016 na prvním ročníku Pěčického Punkobraní a jak už řekl Miloš Jech punkery oslovovaný Jechačů, on mi prostřednictvím Dáši splnil sen zahrát si po dlouhých 20letech na bicí s klukama, které jsem opravdu do té doby neznal, a kteří mne kytarově doprovodili.

Když už jsem v tom opojení a psaní v reakci na článek o tom že jsem se z roztroušené sklerózy neposral, někdy to k posrání bolí ,ale díky punkerům z Mladoboleslavska jsem začal mít chuť si život užívat a všem kdo mne znají, nebudu jmenovat protože už Vás je hodně a nerad bych někoho opomněl zmínit, děkuji všem z vás za to že jsem ve vás poznal kamarády,kamarádky.

Neodpustím si ale když je k tomu příležitost veřejně pokud se dočtete až sem, poděkovat ještě jednou Milošovi za pomoc, kterou mi poskytl, a která je nevyčíslitelná, děkuji za to že jsi a neměl jsi u prdele mé prosby, protože tonoucí se stébla chytá, a nemusel jsi nic.

Vážím si TĚ Miloši,vážím si TĚ Jechačů a na každé setkání se nehraně těším.

Venca ,Václav Hofman