“Já jsem, myslím, byl jeden z prvních posluchačů a příznivců punku v Čechách. Někdy v roce 1976 jsme dostali z Anglie desky SHAM 69, SEX PISTOLS, CHELSEA…prostě těch nejlepších punkových kapel. První poslech byl trošku dramatickej, ačkoliv jsem měl reference, že punkový kapely jsou hodně rychlý, tak tyhle desky předčily moje očekávání. Takže jsem to nábožně poslouchal a říkal si: “Tak teda pánové, to je jízda!” Až potom jsem pochopil, že to byly maxisingly a že jsme je pustili na špatnou rychlost, takže to byl opravdu fofr, protože to hrálo dalekko rychlejc, než vůbec mělo. Nicméně tady počátky punku byly nepochybně hodně důležitý, protože sedmdesátý léta byly dobou monstrkapel a monstrkoncertů a já z toho neměl vůbec dobrej dojem, z těch stadionů nemám ostatně dobrej dojem ani teď, to je hrůza. Ale právě punk do toho přinesl zase normálnost, začaly fungovat kluby. Smutný je, že uběhlo pár let a punkový kapely se začaly tvářit stejně jako ty mastodonti: My jsme punk a kdo je víc. Takže v tý chvíli jsem si říkal bohužel…” (Mejla Hlavsa, Mašurovské podzemné č. 18/96)

Invaze punk rocku do Československé socialistické republiky přichází s drobným zpožděním – v Anglii explodoval v letech 1976 – 1977, u nás se první kapely vyškrábaly na podia o dva roky později. K uším domácích posluchačů se tento nekonformní hudební styl samozřejmě nedostával zdaleka tak jednoduše jako na západě. Nejobvyklejším způsobem punkové osvěty byl import gramodesek ze zahraničí. K těm se ale dostalo jen pár lidí. Tento okruh se o něco rozšířil, když se začaly první punkové desky pouštět na hudebních poslechovkách. Poslechové večery, většinou pořádané Jazzovou sekcí, byly, nejen v případě punku, jednou z mála možností, jak se mohl člověk dozvědět, co aktuálního se ve světovém rocku děje – informační blokáda v médiích fungovala dokonale.

DSC_0312

Po vizuální stránce činil punku obrovskou službu německý  teenagerský časopis Bravo, který tento tehdy šokující módní styl zhusta dokumetoval. Kopie Brava s barevnými fotografiemi vymóděných pankáčů tak kolovaly mezi domácími teenagery, kteří pak svůj vzhled ( z počátku z pochopitelných důvodů poměrně nesměle) začínali náležitě upravovat.

Své první nadšené fandy však punk nenašel v řadách dospívající mládeže, která by se o něm dozvěděla prostřednictvím televize či hudebních hitparád, ale u vlasatých přivrženců undergroundu a alternaativní hudby, kterým už věkově minimálně přes těch dvacet bylo. Je to logické – právě tato skupina lidí byla díky své nekonformnosti k tomuto novému stylu otevřená. Mezi velké propagátory punku patřil zejména Karel Habal, manažer kapely Old teenagers a pozdější zpěvák GARÁŽE, nebo okruh lidí kolem Jazzové sekce, pro které bylo ( i přes její trochu zavádějící název) informování o moderních rockových stylech hlavní náplní.

DSC_0313

ENERGIE G na parníku.