Lukáš Vincour, bubeník kapely Pipes and Pints, vydal na konci roku knihu. Jak napadlo hudebníka vzít do ruky pomyslné pero, komu je kniha určená a co chystá  hudebník dalšího?

Kdy tě poprvé napadlo, že napíšeš knihu?
To, že napíši knihu jsem ze začátku vůbec neplánoval. Archivoval jsem si veškeré kapelní letáčky, články, plakáty a později při lelkování na turné zapisoval naše zážitky. Chtěl jsem si vytvořit kroniku kapely Pipes and Pints. Po čase jsem se začal zamýšlet i nad jinými než hudebními prožitky a potřeboval jsem se vypsat z určitých prožitků, zážitků a srovnat si i své myšlenky, názory a pohled na svět. K tomu mi kniha moc pomohla, prošel jsem takovou osobní terapií. Zároveň jsem si to jednoho dne vytyčil jako cíl, který jsem chtěl dodržet a dotáhnout do konce, ač jsem vůbec nevěřil, že se to někdy stane.

Jak dlouho trvalo psaní od prvního písmenka do poslední korektury?
První písmenko, kdy jsem ještě nemyslel úplně vážně, že by knížka mohla mít fyzickou podobu a veřejně přístupná vzniklo v létě 2012. Pak jsem se tomu skoro nevěnoval. Snad jen pár hodin každý rok. Intenzivněji jsem se na to zaměřil na jaře 2016 a na podzim jsme to celé dotáhli. V podstatě jsme to během 3 týdnů několikrát promazali, přepisovali a zvažovali co tam dát a nedat. No a pak to šlo ráz na ráz a během pár týdnu už byla na pultech obchodů. Neuvěřitelný pocit když se najdete v knihkupectví. Přišlo mi to jako něco, čemu se nedá nějak uvěřit.

V jakém prostředí se ti nejlépe psalo?
Nejlépe se mi psalo v noci z domova. Ale spoustu řádků bylo napsáno na různých místech. Ve vlaku, v metru, v přírodě, na cestách s kapelami. Jsem ale dost roztěkaná osoba plná myšlenek, a proto bylo pro mě velice těžké najít to správné místo. Takže vlastně nebylo žádné konkrétní.

Jaká byla základní myšlenka, kterou jsi chtěl předat čtenářům?
Když už jsem se rozhodl, že knížku jednou vydám, byla mým záměrem hlavně motivace a osvěta. I tím, že jsem napsal a vydal knížku, jsem si vlastně dokázal, že je vše možné. Chtěl jsem dát mladým, nebo nově vznikajícím kapelám naději, že když budou chtít a snažit se, mohou se dostat na vrchol. A tak to funguje i v životě, je jedno zda je to život muzikanta, sportovce, nebo kohokoliv jiného. Ale není to zadarmo a mnohdy k tomu vede cesta přes překážky, kterou je potřeba brát jako dar. Také jsem dal čtenářům možnost nahlédnout do života v kapelách, cestování a o mé životní filozofii.

Komu byla původně knížka určená?
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Původně jsem chtěl napsat jen kroniku Pipes pro mě a kluky z kapely. Postupem času jsem ale změnil celý koncept a je taková jaká je. Její psaní bylo terapií a rozhodně jsem nebyl a nejsem v pozici, kdy bych si myslel, že můj život může zajímat větší počet čtenářů.
Ale při odeslání knížky do tisku jsem si řekl, že pokud ovlivní alespoň něčí život, splní mé poslání.

A kdo je nakonec nejčastějším čtenářem?
Nejčastějšími čtenáři jsou asi fanoušci kapely Pipes and Pints. Pořizují si ji veškeré věkové kategorie od 12 letých slečen až po třeba mého 90 letého dědu. To mě hrozně těší.

Na knihu jsou skvělé ohlasy, co na to říkáš?
Ani nevíš, jak jsem z těch ohlasů šťastný a vlastně jsem takový zájem vůbec nečekal. Jako bych byl v nějakém moc pěkném snu, protože jaké reakce mi čtenáři mnohdy napíší u mě vyvolává husí kůži a obrovskou vděčnost za jejich pěkná slova.

Někteří mají zájem o její přeložení, neuvažoval jsi alespoň o angličtině?
Z toho jsem byl také velice překvapený. Nejčastější dotazy byly na angličtinu, ale ozývali se i z Francie, Španělska či Polska.
Ale byli to spíš jednotlivci a myslím, že by s tím bylo více práce než užitku. Někdo by to musel přeložit, pak by se to muselo v menším množství než bylo pro Čechy natisknout, a to by vyšlo finančně daleko nákladněji. Rozhodně se tomu nebráním, ale v plánu to zatím nemám. Pokud by se toho ale někdo chtěl ujmout, může se se mnou spojit.

Proslýchá se, že pracuješ na další knize, je to pravda?
Ano, je to pravda. S mojí přítelkyní máme rozepsaný román, příběh jedné slečny v dospívajícím věku, trpící nedostatkem lásky i sebelásky. Mělo by z něj vzejít ponaučení a zamyšlení se nad tímto tématem. Ale jde to pomalu, a až bude ten správný čas, bude v tiskárně.
Dále jsem se pustit i do knihy o veganství, protože ochraně a nezabíjení zvířat teď chci věnovat převážnou část svého života, času a myšlenek.

Stává se tedy z hudebníka autor knih?
Uvidíme co se stane, ale rozhodně bych se tomu nebránil. Tato aktivita, vlastně jakákoliv, týkající se umění a nějakého přesahu, která motivuje a dělá radost mě nabíjí. Rozhodně nechci hudbu pověsit na hřebík, ale tento rok nebudu v hudbě asi tak aktivní jako ty minulé. Bylo i období kdy jsem měl 5 kapel zároveň a měl jsem třeba 28 koncertů v jednom měsíci (nebylo to turné). Takže cítím, že když teď v hudbě trošku polevím, nebude to vadit a já získám víc chutě do další hudební tvorby.

Plánuješ v nejbližší době nějaké hudební projekty?
Koncem února by měl vyjít nový singl “Nadosah” s mým kamarádem tak jsem zvědavý, co na něj povíte. Půjde o ukázkový popík.
Jinak plánů je dost a pomalu se to skládá, ale zatím nic konkrétnějšího co by stálo za zveřejnění.

Většina lidí tě zná díky Pipes and Pints, jak to teď s vámi vypadá?
Pipes and Pints jsou momentálně neaktivní, což neznamená, že spolu nekomunikujeme a neplánujeme budoucnost. Ještě ale chvíli zůstaneme v zimním spánku, a poté se v plné síle vrátíme zpět.